Historka první

Jak na mě dopadla tvrdá ruka francouzského školního roku ještě dřív, než začal

Je úterý 23.8.2022.

Přesun nábytku, dětí a zvířat je úspěšně za námi. Poslední české ahoj odcestovalo nedělním letadlem společnosti Air France a my jsme osaměli v našem 400 let starém kamenném domě na francouzském venkově. Osaměli je možná příliš honosné slovo, protože při každé cestě na WC každý z nás musí minimálně jednou překročit psí nohu nebo ocas, vyhnout se krabici s nádobím, jež se stále ještě neusadilo v kuchyni nebo se zamotat do pytlů s oblečením, které zatím není kam uložit. Při mojí první návštěvě našeho budoucího obydlí jsem byla mile překvapená jeho velikostí. Po překročení prahu s první krabicí v rukách se z něj ale stal domeček pro panenky, do kterého se vejde sotva jeden člověk. Nemám ponětí, kam uložím svého muže, dvě děti a tři psy …. natož všechno jejich příslušenství.

Abychom toho doma náhodou neměli příliš málo a aby nám nenaháněl strach volný prostor v pokojích, nastěhovalo se k nám dnes značné množství školních pomůcek. Dnešní ráno jsem totiž zakončila svým vůbec prvním nákupem školních potřeb ve Francii. Ve své době jsem sice studovala v Paříži, ale vždy jsem měla status cizince a nebylo mi tak umožněno ponořit se do tajů tradičního francouzského školství. I kdybych tekrát věděla, jak to chodí ve francouzských třídách, dnes, po 18 letech by to už stejně nebyla pravda a já bych byla stejně ztracená, jako jsem dnes.

Dnes jsem tudíž vkročila, jak jsem pevně doufala pravou nohou, ale v nitru supermarketu a jeho záludných rajonů se záhy ukázalo, že ta pravá noha na sobě měla oblečenou levou botu, do francouzského školního systému.

Vybavena velkým nákupním košíkem, dvoustránkovým seznamem sešitů, obalů a tužek a také natěšeným dvanáctiletým adoslecentem, se kterým jsem v předchozích týdnech vedla nekonečné diskuze o rozdělení francouzských tříd, které začínají přípravnym kurzem a přes všechny možné kombinace písmen a čísel končí ve třídě třetí, jsem vstoupila do supermarketu.

Ihned při vstupu na mě koukaly barevné nápisy reklam na výhodné ceny školních potřeb a tak jsem překvapivě rychle našla školou žádané oddělení. Vytáhla jsem školní seznam a začala se potit. Na to, že mému dítěti bude začínat výuka v 8h30 a končit v 17h, na mě ze seznamu zíralo jen 6 předmětů. Zato jednotlivých položek na něm bylo požehnaně a polovině z nich jsem nerozumněla.

shopping, cart, store-305728.jpg

Začaly jsme s dítětem hledat tužky a pera. Tyto potřeby se zdály být tím nejmenším zlem na seznamu a obě jsme se s dcerou shodly, že na tom přeci nemůžeme nic zkazit. U popisu obyčejné černé fixy jsme se ale musely chtě nechtě obrátit na kolemjdoucí paní v modrém mundůru, která, jak se posléze ukázalo, sice patřila k místnímu personálu, ale zdaleka nebyla nadšenou spolupracovnicí vystresované matky z Čech, jež nechápala, kde najít fixy. Já bych je možná i našla, kdybych ale dle názvu na seznamu pochopila, že vlastně hledám fixy.

Když jsme konečně s dcerou překonaly počáteční potíže s fixami, pustily jsme se do hledání sešitů. Obyčejné linkované sešity ve Francii neexistují, píše se zásadně do čtverečků a to ještě jistého tvaru a rozměru. Dle školního seznamu popisujícího přesnou velikost čtverečků, gramáž použitého papíru i přesný počet stran si moje vybíravá dcera do nákupního vozíku naložila 6 sešitů různých barev a zářila spokojeností z právě uskutečněného úlovku.

Dalším úspěchem pak byly bílé gumy (ano v seznamu opravdu bylo specifikováno, že musíme mít bílé gumy), lepící páska, průsvitné obaly a deníček s daty a dny nadcházejícího školního roku.

paper, document, composition-3146951.jpg

Naše nadšení dosahovalo nebeských výšin a naše sebevědomí z nás čišelo na všechny strany. Úsměv nám ale záhy ztuhl, když jsme se na sezmanu dostaly k řádku s elastickými košilemi – chemise à l’elastique.

Je pravda, že v naší domácí české škole po nás v první třídě chtěli zástěru nebo starou košili na výtvarnou výchovu, aby si ten vystrašený malý prvňáček barvami nezašpinil svátečně vyžehlenou košili. Ale proč bych měla proboha kupovat košili šesťákovi ? Snad si ve 12ti letech umí dát pozor a nezapatlat si tričko hned při první výtvarce.

Obrátit se znovu na onu nevrlou paní prodavačku jsem už neměla kuráž. Za cíl svého ponížení jsem si proto vybrala rozšafnou maminku s trvalou na hlavě a oblečenou v rozevláté letní sukni s kytkami.

Nesměle jsem k ní přistoupila a zeptala se, jestli náhodou neví, kde najít chemise à l’elastique. Bylo mi hloupé ukázat svoji neznalost a prásknout na sebe hned ze startu, že nemám ponětí, co vlastně hledám. Ve chvíli, kdy mi ona maminka ukázala prstem konec vedlejší uličky, kde se nacházelo množství rozličných papírnických výrobků, ale žádné košile, jsem musela s pravdou ven a plynulou francouzštinou se jí zeptat, co to vlastně ta chemise à l’elastique je. Dotyčná maminka se nervózně rozhlédla kolem s podezřením, že ji nejspíš natáčí skrytá kamera do nějakého humorného televizního pořadu. Vida její reakci, promptně jsem doplnila, že nejsme zdejší, že jsme se do Francie před týdnem přestěhovali a tudíž úplně ještě nerozumíme francouzskému školnímu žargonu. Ona maminka si viditelně oddechla a vysvětlila nám, že chemise à l’elastique jsou papírové desky s gumičkami v rozich, kterými se pak zabezpečí obsah uvnitř desek.

Proč se papírovým deskám říká košile, mi stále není jasné. Francouzština je považovaná za jeden z nejbohatších jazyků na světě a já jsem vždy byla hrdým zastáncem tohoto názoru. Ve chvíli, kdy jsem celá zpocená třímala papírové desky zvané košile, jsem o bohatosti francouzského jazyka začala dost pochybovat.

eyes, evil eye, blue-4751572.jpg

Korunu všemu nasadil můj muž, rodilý Francouz, který nevěda, co znamená un porte-vue 100 pages, musel se uchýlit ke stejnému ponížení jako já chvíli před ním a obrátit svůj ztracený zrak k oné rozevláté mamince, která stále ještě proplouvala sekcí školních potřeb tak jako my.

Nakonec se ukázalo, že un porte-vue nemá nic společného s pohledem, výhledem nebo viděním vůbec, k čemuž nás naváděly všechny možné výklady slova vue. Jak nám osvětlila nám už dobře známá a školních potřeb znalá matka, jednalo se o složky s měkkými plastovými deskami čítajícími 100 průhledných obalů.

Nebudu Vám dál vyprávět, že poté, co se na mě u pokladny usmál účet na krásných 68EUR (cca 1700Kč), v košíku nám chyběly dva štětce, jejichž typ a velikost se nacházel vždy mimo rozmezí prodávané ve dvou dalších obchodech, a při kontrole v klidu domova jsme s dcerou zjistily, že ze 6ti požadovaných velkých sešitů s velkými čtverečky jsme koupily 5 sice správně velkých sešitů leč s nepřípustně malými čtverečky, a tudíž se do džungle obchodu se školními potřebami musíme co nejdřív vrátit, jsem upadla do hluboké deprese a pochybování o mých kvalitách jakožto zodpovědné matky schopné připravit svého potomka na první školní den v cizí zemi.

Útěchou mi nemohlo být ani setkání se školní poradkyní, která nám sice na zkoušku nabídla své služby spočívající ve výuce francouzštiny, ale jejíž obočí se nervózně pozvedlo při loučení a typickém francouzském à bientôt (brzy nashledanou), na které moje české dítě vůbec nezareagovalo …

Paní poradkyně v té chvíli nejspíš hluboce zalitovala, že se upsala ke spolupráci s touhle divně mluvící rodinou, která se jen tak bez řádné jazykové přípravy vrhla do života v zahraničí.

Ale o tom napíšu zase příště …
takže à bientôt !

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru