Kdo jsem...

Ahoj, jmenuji se Katka

Jsem máma dvou bezvadně srandovních holek, chovatelka tří bezvadně uštěkaných psů a dvou bezvadně tvrdohlavých koček. Jsem milovnice dobrého jídla, dobrých knih a dobrých filmů, obdivovatelka krás přírody i výtvorů člověka, cestovatelka a fotografka. Miluji mít ruce omotané vlnou nebo zahrabané do hlíny, miluji hudbu a brnkání na kytaru a v neposlední řadě také miluji svého bezvadně francouzského muže.

Francouzština je mojí vášní a celoživotní láskou. Dnes už necítím žádný rozdíl v tom, který jazyk je mým vrozeným a který není. Česky jsem se narodila a studovala, francouzky dnes žiju,  pracuju, dýchám, směju se i jím. Francouzština je můj elixir mládí, studnice objevů a zdroj nekonečného nadšení a inspirace, které mě nikdy nepřestanou udivovat.

Když jsem se ale francouzštinu ve svých 14ti letech začala učit, vypadalo to, že si vůbec nejsme souzené.

Nahoru a dolů ...

Nevůle a nepochopení okolí, to byla první zeď, do které jsem ve svých krkolomných francouzských začátcích narazila. Moji rodičové, kteří v životě nepotřebovali žádný cizí jazyk a dodnes s pohrdáním vzpomínají jen na povinnou ruštinu, nechápali, proč si vybírám jazyk, kterým mluví málo lidí a navíc daleko od nás. K čemu ti to bude? Byla jejich reakce, když jsem s tímto nápadem za nimi přišla poprvé. Bylo to totiž jen pár let po revoluci, kdy vyhlídky na cestování byly nevalné a pomýšlet na život v jiné zemi, bylo čiré šílenství. Nedala jsem se, francouzštinu se začala učit a myslela jsem, že mám vyhráno.

Přišla ale další studená sprcha v podobě paní profesorky na gymnáziu. Ta mi totiž při přípravě na maturitu z francouzštiny řekla, že na vysokou školu se rozhodně nemám hlásit, že na to nemám nadání, že by to byla ztráta času pro všechny přítomné. Jak si určitě umíte představit, nebyl to zrovna motivační projev. Maturitu jsem navzdory své vyučující zvládla na výbornou, vysoká škola mi ale ten rok nevyšla (a mimojiné se mi nezadařilo ani ten rok následující), ale dostala jsem možnost odjet na 3 měsíce do Francie.

Ve svých 19ti letech jsem se tak poprvé ocitla ve vysněné zemi. Můj dlouho očekávaný výlet ale skončil nezdarem … po pěti letech studia francouzštiny, úspěšně složené maturitě a plna hrdosti, že jsem oficiálně dvojjazyčná, jsem zjistila, že se vůbec nedomluvím. Školní znalosti byly k ničemu. Moje sebevědomí kleslo na nulu, pochybování o sobě samé se opět ukázalo jako mocná zbraň, a já jsem se cítila jako špatný herec ve špatném a navíc němém filmu, mluvícím jen rukama a nohama.

Nikdy se nevzdám !

Ale víte co? I němé filmy mají svoje publikum, i ruce a nohy dokážou člověku pomoct vyjádřit to, co chce říct slovy, i když neví jak, a i v úplně cizí zemi jsou lidé, kteří chtějí poslouchat. Čekaly mě tři měsíce ve Francii, otevíraly se mi nové obzory, nabízely se mi nové možnosti. A já je přijala s otevřenou náručí a s neochvějným přesvědčením, že právě tohle je ta moje cesta.

 

Nemám ve zvyku se vzdávat, takže po nějakém čase se i ta francouzština vynořila na povrch. Začalo to  povídáním v rodinném kruhu, následovala konverzace v obchodech, popisy zboží, titulky v novinách. Co na tom, že jsem vypadala úplně nemožně, když jsem šla do lékárny a chtěla kapky proti kašli a lékárnice mi odpověděla, že oni mají jenom kapky na kašel a ne proti kašli. Já byla šťastná, že ty kapky mám!

V ten moment jsem si uvědomila, jak moc pyšní Francouzi na svůj jazyk jsou ale i jak roztomilí Francouzi dokážou být, když zjistí, že se snažíte mluvit jejich jazykem, i když jakkoli špatně a neohrabaně. Díky rodině, se kterou jsem ty tři měsíce žila, jsem se utvrdila v tom, že být jiná a mít jiný přízvuk, vůbec není problém. Když se Francouze totiž zeptáte na to, jak se naučit francouzský přízvuk, bude na vás koukat s vykulenýma očima, protože žádný standartní francouzský přízvuk není. Záleží jen na tom, kde se zrovna nacházíte a s kým mluvíte. Jaká úleva! Francie je totiž úžasně rozmanitá, ať se bavíme o přírodě, památkách, jídle nebo způsobu mluvy. Takže i ten váš přízvuk je někde ve Francii doma.

Jazyk je cestou k poznání

Mou filosofií v učení jazyka je otevřít se všem vjemům, nechat je vámi projít a skrze jazyk do sebe nasát nadšení zakusit na vlastní kůži tu neuvěřitelnou francouzskou jedinečnost. Jazyk je jen prostředek, díky kterému se nám otevírají dveře k dalším zážitkům a to je přesně cíl, za kterým ve svém životě jdu a který sdílím s lidmi okolo sebe.

Jaký je život s Francouzem a jak se na nás Francouzi dívají? Jak si uvařit tradiční francouské jídlo i v Čechách, aniž byste byli profesionálním šéfkuchařem? Jakým sýrem zakončit menu a jak vlastně probíhá tradiční francouzská večeře? Jak a za jakou cenu do Francie cestovat? Kam si zajít za kulturou a kam jet za památkami? Kde si v Paříži jen tak sednou a nasávat místní atmosféru? Kam za nákupy a jak se obléknout, abyste byli “chic” [šik] jako Francouzi?

To všechno a mnoho dalšího na Vás čeká, pokud se rozhodnete vydat se se mnou na cestu objevení pravého „savoir vivre“ neboli umění žít tak, jak ho umí jen Francouzi.

Bon Voyage !

Přejít nahoru