aneb když má káva pomocníky
Dnes Vám budu psát o nečem, co by mě ani ve snu nenapadlo … o kávě.
Káva nepatří k francouzským vynálezům, Francouzi nejsou obecně vzato žádní kávoví znalci a ani já osobně se v ní nijak zvlášť nevyznám. Kávu piju, piju jí hodně (prý až moc, jak pokaždé konstatuje moje dcera, když se mě ve dvě hodiny odpoledne ptá, kolik těch kafí jsem dneska už měla a jakto, že si vařím další ???). Nicméně nevím nic o jejím původu, specifických vlastnostech ani možnostech přípravy. Jsem nadšený leč pouhý spotřebitel.
Nikdy proto neodolám horkému šálku ukrývajícímu tři kávové slzy, pohodlně usazená v proutěné židličce na chodníku před obyčejně neobyčejným bistrem v rušné ulici ve středu města, sledující kolemjdoucí šikézně oděné dámy a prošedivělé pány s nedbale hozenou šálou kolem krku, tváře třpytící se ve slunečním svitu a poslouchající tóny písní vycházejících ze starého rádia schovaného za barem bistra, jako například …
Tyhle malinké terásky jsou pro Francii typické a můžete je najít jak ve velkoměstě tak i v malých městečkách na venkově. Kam se na chodník před podnikem vejdou alespoň dva stolečky, tam francouzský barman nacpe ještě čtyři židličky, aby využil každý kousek místa. Co na tom, že spěchající skupina turistů v honbě za dalšími památkovými výzvami dvě židličky převrátí a málem si vyvrtne kotník při pádu z chodníku. Teráska má prostě právo být ! A tak barman zodpovědný za vniklý zmatek židličky posbírá, opře se o rám dveří a v klidu si dál pokuřuje cigaretu.
Dát si kávu na terase je prostě a jednoduše nutnost a kdo se nikdy při návštěvě například Paříže na chvilku nezastavil před jedním takovým bistrem a neposadil se na jednu takovou židličku … jakoby v Paříži vlastně ani nebyl. Nezáleží na tom, kolik památek jste viděli a kolik muzeí navštívili, nedali jste si kafe na chodníku a to je jediné, co se počítá. Na žádném jiném místě si totiž nebudete připadat tak fantasticky francouzsky.
Ale zpět ke kávě. Myšlenku na tento článek mi dnes vnukla moje kamarádka, které se líbil můj příspěvěk na Facebooku, ačkoliv s kávou neměl nic společného, i když … no uvidíme.
Čistě francouzský vynález
Francie má spoustu svých nej, jedinečných a jinde na světě neexistujících věcí a zážitků. Když mluvíme o Francii, musíme se nutně zmínit o všelijakých maličkostech, které třeba můžeme najít i na jiném místě, ale rozhodně si je neprožijeme stejně tak jako ve Francii. Mojí vášní je, kromě francouzského jazyka a mého francouzského muže, například také francouzská kuchyně a vše, co k ní patří.
Nesmírně ráda se dívám na filmy o vaření, ráda ochutnávám mně neznámá jídla, zkouším uvařit nové recepty, sleduji kulinářské soutěže a nestačím se podivovat nad tím, co všechno je v kuchyni možné. Hlavně v té francouzské. Miluji francouzskou bagetu s francouzským slaným máslem a francouzskou fíkovou marmeládou, protože prostě nemají na světě konkurenci a nikde jinde nechutnají tak jedinečně jako ve Francii.
A ani káva nechutná nikde tak jako v této zemi, protože Francouzi mají své neuvěřitelné
„café gourmand“.
„Café gourmand“ neboli gurmánská káva není jenom šálek kávy, je to dokonalý chuťový zážitek, na který se mnohdy těším víc, než na celý hlavní chod.
Trocha jazykovědy
Než si řekneme, jak vypadá „café gourmand“, dáme si trochu frankomluvy.
Ve francouzštině najdeme dvě velmi si podobná slova, obě odkazující na vztah mezi člověkem a jídlem, ale s trochu odlišným významem. Jsou to slova „gourmand“ a „gourmet“. „Gourmand“ [čti gurmán] označuje člověka, který hodně jí. Jídlo má rád a proto jí v podstatě jen pro potěšení. „Gourmet“ [čti gurme] na druhou stranu je ten, kdo se v jídle vyzná, dokáže ocenit jeho rafinovanost. Je to znalec a labužník.
Obě tato slova si prošla významovým vývojem a do dnešní doby si přinesla především význam „labužník“. Za „gourmand“ se označuje ten, kdo si vychutnává jídlo a „gourmet“ je ten, kdo je znalcem vína. „Gourmet“ totiž původně pochází ze starofrancouzského slova slova „groumet“ [čti grume], kterým se ve 14. století označoval sluha zodpovědný za přepravu vína.
A co je vlastně "café gourmand" ?
Je to šálek silné černé kávy doplněný několika pečlivě rozmístěnými mini verzemi klasických francouzských dezertů.
Ve Francii každý oběd nebo večeře obvykle končí dezertem. Francouz prostě musí své jídlo zakončit nějakou sladkou tečkou. Nicméně již po několik let ve Francii klesá obliba tradičních francouzských dezertů. Celosvětová tendence směřující ke zdravějšímu způsobu stravování a zdravému životnímu stylu zasáhla i francouzskou zálibu ve sladkém. Francouzi jedí méně a zdravěji, ale svoji sladkou tečku si nehodlají odpustit.
Vynalezli proto „café gourmand“.
V něm sice spořádají několik dortíků a najednou, ale protože jsou mnohem menší než jejich tradiční verze, Francouz je spokojený, že jeho štíhlá linie zůstala bez poskvrny. Odpadá mu také rozhodování, který dezert si objedná.
Pokud jste milovníci francouzských dezertů jako já nebo úplně nerozumíte všem těm vzletným názvům na jídelním lístku, „café gourmand“ je tou pravou volbou. Můžete si tak být jistí, že dostanete ty nejlepší kousky, které místní mistr cukrář v ten den připravil.
Od minulosti do přítomnosti
„Café gourmand“ se poprvé objevilo v letech 1985 v restauraci La Criée, která, po vzoru luxusních podniků, kde se ke kávě nabízel i malý dezert zdarma, zařadila do svého menu i mini verze svých dortů. Byl to neobyčejně chytrý tah, který, kromě značného výdělku, pro restauraci znamenal také ušetřený čas pro její zákazníky.
V současné době je „café gourmand“ na jídelním lístku asi poloviny francouzských restaurací a kaváren. Objednává si ho jeden ze tří zákazníků. Cena dle věhlasu a nabídky podniku se pohybuje mezi 5,50 a 10 eury, což je zhruba 143 až 260 korun českých.
Součástí „café gourmand“ obvykle bývá čokoládová pěna, vaječný krém, domácí zmrzlina a téměř vždy proslulý jablečný koláč. Někdy v něm také můžete ochutnat sněhové pusinky nebo palačinky.
Poznámka : recept na tradiční jablečný koláč můžete najít i v mém eBooku, který je ke stažení zdarma na mých stránkách
Francouzova inspirace ... vždy a všude
Já si „café gourmand“ dávám ve Francii vždy a v každé restauraci, kam zavítám. Baví mě nechat se překvapovat, co mi zrovna dnes na tácek s kávou nadělí. A také mě baví nemuset se rozhodovat, co si dám tentokrát a co bude muset počkat do příště. U kávy si chci prostě jenom odpočinout, nepřemýšlet, soustředit se jen na chutě a vůně, kterých „café gourmand“ nabízí nespočet.
A nejsem to jenom já, kdo si tuto kávu dokáže pořádně užít a vychutnat a při jejím usrkávání změnit svůj život.
Trois Cafés Gourmands
Přesně to se totiž stalo třem kamarádům, zpěvákům a hudebníkům, kteří se jednoho dne potkali na terásce bistra. Po výtečném obědě se měli rozhodnout, jaký dezert si dají a jelikož každý z nich chtěl mít poslední slovo a číšník jim právě v tu chvíli nabídl „café gourmand“, objednali si ho všichni tři a založili tak hudební skupinu „Trois Cafés Gourmands“ čili Tři gurmánské kávy.
A po vzoru kávy, která jim kromě výtečné chuti přinesla i výtečné naladění a inspirovala je ke vzniku hudební skupiny, rozdávají i oni ve svých písních radost a dobrou náladu všem, kdo poslouchají.
Pokud se právě nacházíte v tom již zmíněném proutěném křesílku na tom již zmíněném chodníku v Paříži, závidím Vám.
A pokud ne, nezoufejte. Uvařte si kávu doma, tak jak ji máte rádi, a pusťte si následující písně.
Pravá francouzská atmosféra je zaručena.
Jsem Češka s francouzským srdcem. Česky jsem se narodila, francouzsky žiju. Francouzština je kořením mého života, skrze které objevuji a dál předávám to pravé „savoir vivre“ neboli umění žít tak, jak to umí jen Francouzi.