. . . čili vzpomínky
Stává se Vám také, že ochutnáte nějaké jídlo a najednou se Vám před očima ukáží vzpomínky na chvíle, lidi nebo místa, kde jste to či ono jídlo v minulosti ochutnali ?
Mně ano a to docela často a nejenom s jídlem. Krásné chvíle z dětsví nebo dospívání mi připomínají třeba západy slunce, kvetoucí břízy, barvy podzimu nebo vůně, které s sebou přináší jarní vítr. Nebo třeba i zelenina jakou je REBARBORA neboli RHUBARBE [rybarb].
Moje babička pěstovala rebarboru u plotu v nejvzdálenějším koutě zahrady a já si vždycky myslela, že ty obrovské zelené listy s červenými až fialovými stonky jsou v podstatě jen přerostlý plevel.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem podobné obrovité listy uviděla v mojí nové zahradě ve Francii. V tu chvíli byla moje milovaná Bábi zase se mnou a nakukovala mi v kuchyni přes rameno…
Rebarbora se doporučuje sbírat a konzumovat pouze od května do června. V pozdějším období a zejména na podzim, kdy rebarbora kvete, se v ní nachází větší množství kyseliny šťavelové a může tak být pro konzumaci nevhodná až dokonce jedovatá.
Moje francouzská rebarbora mi ale ještě nikdy nevykvetla, možná je tady na ní příliš teplo, a tak si můžu dovolit nasekat řapíky jejích listů třeba i v říjnu, tak jak tomu bylo letos.
A jelikož já jsem marmeládový šílenec a posledních 20 let ráno ke snídani nesním nic jiného než krajíc chleba (v současné době spíš kus bagety) namazaný slaným máslem a pořádnou vrstvou marmelády, tak si tyhle sladké pomazánky doma vařím sama. Většinou mi rukama projdou kila všeho možného ovoce, ale tentokrát to byla zelenina – babičina REBARBORA.
Recept
Ingredience :
rebarbora nasekaná na kostičky
želírovací cukr 2:1 (tzn. na 1 kg rebarbory patří 500g cukru)
nebo cukr krupice a kyselina citronová nebo citron
skořice nebo jiné oblíbené koření
rum/koňak/whiskey
Poznámka :
Z 1 kg rozvařené rebarbory naplním 5 až 6 skleniček o objemu 250 g.
Postup
1. Z řapíků rebarbory sloupneme vrchní slupku (pozor, rebarbora potom hodně zkřehne a láme se) a nakrájíme na kostičky.
Rebarboru zvážíme.
Do velkého hrnce nalijeme trochu vody, vložíme rebarboru, přisypeme koření a za občasného míchání pomalu vaříme.
2. Když je rebarbora měkká, koření vyjmeme a pokud nechceme mít v marmeládě kousky, můžeme směs ponorným mixérem rozmixovat.
Vsypeme želírovací cukr odpovídající váze rebarbory a za stálého míchání přivedeme k varu.
Těsně před vypnutím plotny přilijeme do směsi trochu rumu, koňaku nebo whiskey.
3. Za pomocí naběračky a nálevky naplníme připravené sklenice a víčko řádně utáhneme.
Poté obrátíme sklenice víčkem dolů a necháme vychladnout.
Já si nakonec každou skleničku označím malou lepičkou, na kterou si napíšu druh marmelády, přidané koření a alkohol a rok výroby.
Ve Francii se marmeláda z rebarbory běžně prodává v obchodech. Většinou má zelenkavou barvu, ale můžete tu najít i takovou, která je zabarvená do červena. Červené zbarvení jí dodají například jahody.
Pokud se vám zelená barva nelíbí, zkuste do marmelády přidat červené ovoce a uvidíte, jakou barvu vykouzlíte ;-).
TIP :
Pokud si nejste jistí, zda je marmeláda dostanečně tuhá, můžete provést jednoduchý test. Nalijte lžičku vařící marmelády na porcelánový talířek nebo misku. Nechte vychladnout a hned uvidíte, jestli má marmeláda tu správnou tuhost. Poté můžete bez obav naplnit sklenice.
Nespočet možností
REBARBORU je možné zpracovat několikerým způsobem, nikdy ji však nejezte syrovou. Kromě marmelády se dá využít také jako lehce kysele nahořklá náplň do bublanin nebo piškotového těsta.
Bublaninu s rebarorou pekla často moje babička a aniž bychom to my děti tenkrát tušily, nadšeně jsme se cpaly dezertem se zeleninou.
Bon appétit !
Jsem Češka s francouzským srdcem. Česky jsem se narodila, francouzsky žiju. Francouzština je kořením mého života, skrze které objevuji a dál předávám to pravé „savoir vivre“ neboli umění žít tak, jak to umí jen Francouzi.
Z nostalgie ji máme v plánu vysadit. Marmelád není nikdy dost. Hodil by se mi i recept na to ostružinovu s hřebíčkem, co jsi mi letos přivezla. Byla moc dobrá.
Hlavně jí dopřej hodně místa okolo :-). Ta moje má snad půlmetrové listy a pořád roste a roste.
Já dělám všechny marmelády stejně …. podle pocitu :-). Nic nevážím, nic neměřím, koření sypu zásadně od oka a podle toho, co mi zrovna voní. Každá marmeláda je tak naprostý originál.