láska prochází žaludkem ... i francouzským
Moje babička byla moudrá žena a moc si nás svoje tři vnučky užívala. Ráda s námi sdílela svoje vášně, rady, příběhy a my s očima široce otevřenýma poslouchaly. Byla výjimečná ve spoustě ručních prací a my doufaly, že až budeme velké, budeme jako ona.
A protože byla povoláním voják, všechno muselo být podle ní, hlavně potom v kuchyni. Velice ráda a velice často nám dávala rady do života a nejvíce z nich bylo právě o vaření.
Při každé příležitosti mi opakovala : „Kateřinko musíš se naučit vařit, ve vztahu je vaření duležité, protože láska prochází žaludkem“. V té době jsem s ní zásadně nesouhlasila, protože jak víme, v žaludku nic nekončí. Možná jsem byla proti prostě jenom z principu, možná proto, že jsem nechtěla, aby moje láska skončila … vy víte kde.
Zpětně ale vidím, jak moc měla pravdu a jak dokonalá žena to byla. Babi, děkuji <3
O každý vztah se musíme starat, každý vztah je třeba čas od času pořádně okořenit, každý vztah je tak dobrý, jak dobrým si ho uděláme, v každém vztahu se nám vrátí to, co do něj vložíme. Nejspíš proto můj nejdelší vztah trvá už 27 let … pravidelně ho totiž zásobuji kaloriemi z francouzských dezertů, kořením francouzských gastronomických klasik a bublinkami francouzského šampaňského.
To jsem já a moje francouzština :-).
Jak chutná moje město
Jsem hodně pocitový člověk, který má vzpomínky spojené s vůněmi, chutěmi, obrazy, hudbou nebo jenom zvláštními pocity. Přesně takový druh vzpomínek mám na svoji první návštěvu jihofrancouzského města Bordeaux.
Bylo to v roce 2004, během studií v Paříži, když jsem dostala možnost podívat se i do jiných koutů Francie, než je hlavní město. Sedla jsem tedy na vlak a vydala se na jih. Po několika hodinách cesty jsem se ocitla v Bordeaux, v přístavním městě spojujícím řeku Garonnu a Atlantický oceán.
Bordeaux je celosvětově známé především díky svým vinicím a jedinečnému červenému vínu. Do mého srdce se ale zapsalo jako město bílého kamene, širokých bulvárů, modrého nebe a neodolatelné vůně tamní pochoutky, na povrchu křupavých a uvnitř měkkoučkých válečků zvaných «Canelés» [čti kanelé]. Ta sladká vanilkovokaramelová vůně ve mě od té doby zůstala, čas od času se připomene a zavede mě zpátky k fotkám a všem těm provoněným vzpomínkám.
Moje České Bordeaux
Ještě před pěti lety bych přísahala, že «Canelés» a Bordeaux zůstanou jen vzpomínkami, etapou v mém životě a kapitolou v příběhu, který budu svým životem vyprávět.
Naštěstí jsem se mýlila. Zcela nečekaně mi totiž v roce 2015 zpátky do života vstoupilo moje milované bílé město a přineslo s sebou i brýlatého Francouze, který z Bordeaux pochází.
Oba dali mému životu nový a nečekaný směr.
Elegance na talíři ...
A protože «Canelés» jsou pro Bordeaux typické a jsou také obvyklým dárkem na návštěvách a při různých rodinných sešlostech a oslavách, naučila jsem se je připravovat i doma. Byl to dárek pro mého muže, aby měl i tady v Čechách kousek svojí domoviny.
Příprava je opravdu jednoduchá a zvládne ji každý, najít ale tu správnou dobu pečení je docela umění a vyžaduje pár pokusů a omylů, než se opravdu zadaří.
Moje první výtvory byly sice chuťově vynikající, ale dívat se na ně nedalo. A ačkoli se «Canelés» obvykle podávají až po úplném vychladnutí, u nás se stalo tradicí, že se snědí ještě za tepla a nikdy jich není dost.
Dezert s příběhem
Mojí vášní je nejen jídlo, ale i jeho historie a proto se vždy snažím zjistit, jak a kdy ta která z mých oblíbených pochoutek vznikla. Stejné to je i u «Canelés». Mám ráda jídlo s příběhem a ráda bych se s vámi podělila o něj podělila. O recept i o příběh …
Z nouzecnost
Název «Canelés» pochází z gaskoňského slova «Canelat», z jazyka, který byl předchůdcem dnešní francouzštiny a kterým se ve Francii mluvilo až do 19. století. Tyto malé dezertíky začaly péct jeptišky z kláštera Svaté Eulálie v Bordeaux a rozdávaly je chudým.
Jeptišky si samy mlely mouku z obilí, poztrácené z povozů při vykládkách zámořských lodí, které do Bordeaux připlouvaly.
Mouku pak míchaly s vaječnými žloutky, které zase získávaly od vinařů. Vaječné bílky se totiž v té době používaly při výrobě vína a žloutky se nijak dál nevyužívaly. Do těsta také přidávaly rum, o který v místním přístavu nebyla nouze.
V roce 1790 byly tyto jeptišky z kláštera vyhnány a s nimi zmizely i «Canelés». Recept na ně ale zůstal mezi lidmi a ti je začali připravovat ve formičkách položených na žhavých uhlíkách na nábřeží v přístavu.
Během francouzské revoluce se «Canelés» přesunuly z rukou prostých lidí na stoly bohatých měšťanů, kde přežily až do 20. století, kdy se staly všeobecně oblíbenou pochoutkou a symbolem města Bordeaux.
V době vzniku neměly «Canelés» ani jméno a ani tvar, v jakém je známe dnes. Byly to ruličky z tenkého těsta obtočené na dřívkách.
Jejich dnes již tradiční formu jim vtiskl v roce 1830 cukrář z Bordeaux, který začal těsto dávat do malých bronzových formiček.
V dnešní době se tradiční «Canelés» pečou ve formách měděných, úspěchu se ale dočkáte i v moderních formách ze silikonu. Použít se dají i papírové kalíšky a forma na mufiny.
Žádný spěch a úspěch je zaručen
Francouzi neradi spěchají a zvlášť pokud se jedná o vaření či pečení. Pokud si jídlo chcete opravdu užít, věnujte mu čas, určitě nebudete litovat. Recept na «Canelés» je opravdu snadný a rychlý. Těsto si však musí pořádně odpočinou a připravit se na pečení.
Základní recept na 12-15 kousků:
250 ml mléka
1 vanilkový lusk
1 vejce + 1 žloutek
125 g moučkového cukru
50 g hladké mouky
20 g rozpuštěného másla
1 lžíce rumu
1. Den před pečením si připravíme těsto. V malém hrnci zahřejeme máslo společně s vanilkovým luskem rozkrojeným podélně na dvě půlky. Necháme vychladnout. Vyjmeme vanilkový lusk.
2. V míse rozšleháme vejce a žloutek a smícháme s cukrem. Vmícháme mouku a postupně přidáváme mléko. Nakonec přimícháme máslo a rum. Mísu zakryjeme potravinářskou folií a necháme odpočinout v lednici alespoň 12 hodin.
3. Naplníme formičky zhruba do tří čtvrtin a vložíme do trouby předehřáté na 200°.
4. Necháme péct asi 55 minut. Povrch musí být zkaramelizovaný a krásně dohněda.
5. Po vyjmutí z trouby «Canelés» okamžitě vyklopíme z formiček a necháme vychladnout… a nebo taky ne …
Pokud Vás Vaše kroky zavedou do Bordeaux, najděte si chvilku a dejte si tamní «Canelés». A pokud zrovna do Bordeaux cestu nemáte, pusťte se do nich doma. Ani v jednom případě určitě nebudete litovat a k tomu Vám přeji
Bon appétit!
Jsem Češka s francouzským srdcem. Česky jsem se narodila, francouzsky žiju. Francouzština je kořením mého života, skrze které objevuji a dál předávám to pravé „savoir vivre“ neboli umění žít tak, jak to umí jen Francouzi.