. . . čili radost ze švestek
Clafoutis [klafuti] je sladký koláč pocházející z kraje Limousin. Pokud byste tuto oblast hledali na současných mapách, nenajdete ji.
Limousin byla francouzská provincie, která zanikla během francouzské revoluce a která dnes existuje jakožto součást Nové Akvitánie na jihozápadě Francie.
Tradiční recept je se švestkami, vyskládanými na dno pečící formy a zalitými vyšlehaným řídkým těstem.
Známější než švestky je ovšem varianta s třešněmi, ponechanými s peckami nebo bez nich.
Chuti se meze nekladou a proto si můžete udělat Clafouti s i dalšími druhy ovoce jakými jsou například meruňky, jablka nebo hrušky.
A co vy ? Máte už vybráno ?
Recept
Ingredience :
100 g másla
500 ml mléka
2 vejce
4 žloutky
125 g cukru krupice
75 g hladké mouky
300 g švestek
Poznámka :
Pokud použijete švestky s peckami, Clafoutis bude mít plnější chuť. Pozor ale až jej budete jíst :-).
Postup
1. Máslo nakrájíme na kousky a v malém kastrůlku rozehřejeme.
2. Mléko za stálého míchání přivedeme k varu a odstavíme z plotny.
3. Mezitím vyšleháme vejce, žloutky a cukr do krémové pěny a vmícháme mouku.
4. Za stálého míchání přilijeme rozehřáté máslo a horké mléko.
5. Zbytkem másla řádně vymažeme pečící formu až k okraji.
6. Švestky rozložíme na dno pečící formy a zalijeme těstem.
Pečeme v troubě vyhřáté na 200° po dobu 15 – 20ti minut.
Je to řídké a je to tak správně
Když jsem Clafoutis připravovala poprvé, málem jsem všechno těsto vyhodila. Měla jsem totiž pocit, že je příliš řídké. Nakonec jsem jím ale přece jenom nachystané švestky přelila a čekala, co se bude dít.
Ačkoli to tak na první pohled nevypadá, koláč se opravdu upeče a po zchladnutí ho můžete i nakrájet. Nejpraktičtější ale je rozdělit ovoce do několika menších zapékacích misek a udělat samostatné Clafoutis pro každého ze strávníků. Ti se potom do této pochoutky mohou pustit lžící hned po vytažení z trouby.
Bon appétit !
Jsem Češka s francouzským srdcem. Česky jsem se narodila, francouzsky žiju. Francouzština je kořením mého života, skrze které objevuji a dál předávám to pravé „savoir vivre“ neboli umění žít tak, jak to umí jen Francouzi.