aneb hopsali jsme po cimbuří
Nestává se často, že se člověku splní sny. Někdy je to tím, že si nenajde čas nebo nemá odvahu se vrhnout do dobrodružství a za svými sny jít. Jindy to může být tím, že ani neví, že takové sny má. A přesně to se stalo mně, když jsem zjistila, že doopravdy existuje místo, které znám jen z hraní deskových her.
„Jenom“ hra
Byla nebyla figurka (ve žluté barvě, protože s jinými barvami já prostě nehraju), která se se svými kamarády prasátkem a stavitelem potulovala po městech a loukách a snažila co nejvíce měst obsadit a vysloužit si odměny. Jenomže ta figurka nebyla sama, byly tam i další figurky v jiných barvách, které měly za cíl přesně o to samé.
Takže se strhl boj o to, kdo pro sebe získá to a to město nebo tu a tu cestu. Moje figurka tak o některé odměny, políčka nebo cesty přišla.
Při konečném sčtítání se ale ukázalo, že žlutá figurka byla vykutálená a dobře si za pomoci kamaráda prasátka výhru pohlídala.
Říká vám to něco ?
Ti, co znají, jistě uhádli, že vám tu vyprávím pohádku ze hry s názvem Carcassonne [čti Karkason].
A ti, co neznají, tak možná právě objevili novou rodinnou hru.
Carcassonne je desková hra skládající se z papírových kartiček, na kterých je vyobrazený vždy kousek města, louky nebo cesty. Nacházejí se tam ale i náměstí a kostely. Cílem hry je při každém tahu vytáhnout si z váčku jednu kartičku a umístit ji na hrací plán tak, aby buď začínala, rozšiřovala nebo ukončovala město, cestu, louku či kostel.
Hráč si může figurkou obsadit jakékoli neobsazené město, cestu nebo kostel tak, že na svoji poslední položenou kartičku postaví figurku své barvy. Pokud je město nebo cesta uzavřená ( to znamená, že cesta bude například na jednom konci končit ve městě a na druhém u kostela nebo na křižovatce) hráč získává body za velikost města nebo délku cesty. Získává také vše, co se ve městě nachází, jako například žeton s obrázkem látek, sudu nebo obilí.
Pokud hráč obsadil v průběhu hry i louku, připočítají se mu body za každé uzavřené město, které se na této louce nachází. Do konce hry tak nelze snadno říct který hráč vyhrává a který ne.
Carcassonne je zábavná rodinná hra, která nabízí spoustu možností a nikdy tak není stejná. Může se hrát pouze na body, to znamená, že se hráči snaží především rozšiřovat svá území, nebo se můžete rozhodnout i trochu zaškodit protihráčům tím, že jim k jejich městům budete přidávat obtížné kartičky a města jím tak zvětšovat. Oni, pokud se jim nakonec nepodaří město uzavřít, nezískají žádné body.
Hra je podle výrobce určena pro dva až pět hráčů a pro věkovou kategorii od 8 let. V naší rodině ale hrajeme všichni i s naší 4letou dcerou. Ta sice ještě nedokáže vymýšlet strategii a promýšlet všechny svoje tahy až do důsledků, ale baví ji sbírat odměny, pochodovat s figurkami po plánu a především nakukovat do váčku s ještě nepoužitými kartičkami.
Základní hra trvá v průměru 30-45 minut, což je i pro malého špunta tak akorát čas, kdy udrží pozornost.
Carcassonne je v mém životě už 20 let. Hru jsem dostala jako dárek hned v roce 2001, kdy spatřila světlo světa. Později jsem si dokoupila další rozšíření, abych měla kartiček víc a mohla tak rozšiřovat hrací pole. Carcassonne je jednou z mých oblíbených her, baví mě i po těch 20 letech a myslím, že mě bavit bude i dalších 20.
Carcassonne je v mém životě už 20 let. Hru jsem dostala jako dárek hned v roce 2001, kdy spatřila světlo světa. Později jsem si dokoupila další rozšíření, abych měla kartiček víc a mohla tak zvětšovat hrací pole.
Carcassonne je jednou z mých oblíbených her, baví mě i po těch 20 letech a myslím, že mě bavit bude i dalších 20.
Z herního plánu do reality
Co jsem ale při hraní této hry netušila, bylo, že se mi jednou podaří procházet se po cimbuří opravdického hradu.
Hrad Carcassone se totiž tyčí nad stejnojmenným městem v jižní Francii.
Obec Carcassonne se nachází v regionu Okcitánie. Je zhruba na půli cesty mezi Toulouse a Montpellier, což z ní v minulosti dělalo strategické místo na cestě od Středozemního moře do Atlantického oceánu. Rozkládá se na 65ti kilometrech čtverečních a čítá kolem 47 tisíc obyvatel, nazývaných „Carcassonnais“ [čti karkasoné] neboli [Karkasoňané].
Obec je známá především díky svému historickému jádru, jehož dominantou je právě hrad Carcassonne, a které je od roku 1997 zapsáno v seznamu světových kulturních památek UNESCO.
Toto středověké centrum se nachází jihovýchodně od současného centra města. Jedná se o území z galorománského období (cca 300 let před naším letopočtem) opevněné dvojitými hradbami dlouhými přes 3 kilometry a čítajícími celkem 52 věží.
Ve hradbách se nacházejí 4 vstupní brány, jedna na každé ze světových stran.
Součástí hradebního komplexu je také bazilika Staint Nazaire, pocházející z 11. století.
Hrad i jeho podhradí prošlo během staletí mnoha úpravami, přestavbami a nakonec mu hrozil i zánik. Celý komplex byl zachráněný před zbořením především díky neúporné snaze historika a archeologa Jean-Pierre Cros-Mayrevieille, narozeného roku 1810 právě v Carcassonnu. Díky archeologickým nálezům v bazilice Saint Nazaire se mu podařilo dosáhnout zapsání této baziliky na seznam národních památek.
Žalobou na stát, který se podle něj dopustil na hradu „státního vandalismu“, docílil Jean-Pierre Cros-Mayrevieille později také toho, že bylo zrušeno povolení ke zbourání hradeb a místo toho se začalo s opravami.
Rekonstrukce pak začala v roce 1855 a trvala až do roku 1913. Bylo tak opraveno 30% celého hradebního komplexu.
Jak to pro mě začalo ...
Do Carcassonu mě poprvé přivedl můj muž v roce 2015, na naší první společné cestě do Francie. Byli jsme tak dvěma návštěvníky ze dvou milionů, které hrad každoročně navštíví. Když se muž dozvěděl, že miluji hru Carcassonne, řekl, že návštěvu opravdového města a hradu si prostě nemůžu nechat ujít.
A měl pravdu.
Než vystoupáte k hradu, vaše kroky vedou podhradím Carcassonu. Je to doslova procházka napříč časem.
Jakmile projdete první vstupní branou, pohltí vás duch historie a minulých časů a vy se ponoříte do krás všudypřítomného kamene. Toto středověké centrum je úžasný spletenec úzkých dlážděných uliček, kamenných domků nalepených jeden na druhém, malých obchůdků se suvenýry a lákaldy pro návštěvníky, ateliérů místních výtvarníků a řemeslníků.
Můžete si zde zajít do některé z místních malebných restaurací, přespat v hotýlku nebo si jen tak sednout na schody jednoho z domů, užívat si sluníčka, nechat se okouzlit místní atmosférou a vychutnat si domácí fialkovou zmrzlinu.
Potom nastane ten pravý čas projít se hradem.
Ještě teď si pamatuji na pocit očekávání a nadšení, které mě pohltilo už v pohradí. Hned od brány hradu jsem byla jako ve snu. Malá holčička uvnitř mě, která jako jiné holčičky snila o tom stát se zámeckou paní, se najednou probudila a s očima široce otevřenýma sledovala tu kamennou nádheru kolem.
Celý hradební komplex je neuvěřitelně veliký. Po zaplacení vstupného si můžete volně procházet místnostmi, věžemi, branami sem a tam, jak se vám zrovna zachce. Tempo a směr prohlídky je zcela na vás.
Atmosféra hradu je opravdu kouzelná a klidná dospělácká procházka po hradbách se v mžiku může zvrtnout v dětskou hru na schovávanou. My jsme si tam užili obojího obojího. A i když na nás ostatní lidé koukali s nechápavostí a možná i pohrdáním, my jsme jim nevěnovali pozornost a pobíhali jsme po cimbuří, vykukovali ven za hradby skrz malinká okénka a smáli se na celé kolo jako děti.
V Carcassonnu se totiž ocitnete se v úplně jiném světě a jiném čase, kde nikdo nikam nespěchá a to je v dnešní uspěchané době neobvyklý zážitek, za kterým jsme se tam vrátili i s dětmi a budeme se vracet i nadále.
Legenda o Dámě z Carcassu
Každý správný hrad má samozřejmě i svá tajemství a své legendy. Hrad Carcassonne není výjimkou, protože má svoji Dámu z Carcassu.
A já vám o ní teď něco povím.
Dáma z Carcassu byla manželka muslimského prince Balaaka, který vládl hradu v saracénských dobách (tj, v 1. století našeho letopoču).
Když byl její muž zabit v bitvě s franckým králem Karlem Velikým, vzala obranu hradu do svých rukou a úspěšně 5 let Karlu Velikému vzdorovala.
V šestém roce už ale začaly docházet zásoby potravin a síla obrany hradu slábla. Dáma z Carcassu si proto nechala přinést všechno jídlo, které na hradě zbylo. Bylo to jedno prase a pytel obilí.
Muslimové ale vepřové maso nejedí, a proto se rozhodla, že prase obilím vykrmí a shodí ho z hradeb dolů.
Když francký král Karel Veliký viděl, že na hradě není o jídlo nouzi, protože místí zbavují vykrmeného prasete, obléhání hradu vzdal a odtáhl pryč.
Dáma z Carcassu viděla, že její léčka zabrala a útočníci odcházejí, nechala rozeznít všechny zvony. Karel Veliký pak prý zvolal : „Carcas sonne“ neboli Carcas zvoní, což dalo název Carcassonne.
Od těch dob Dáma z Carcassu hrad i město hlídá a u vstupní brány zdraví každého, kdo přichází v míru.
Carcassonne ve filmu
Majestátní krása hradu a výjimečnost celého hradebního komplexu nenechala chladnými ani filmaře. Carcassonne tak ožil i na evropském i světovém filmovém plátně.
Vidět jej můžeme například v sérii filmů „Les Visiteurs“, v českém překladu „Návštěvníci“ s herci Jeanem Reno a Christianem Clavierem.
Tyto filmy se natáčely mimojiné také v České Republice na hradech Pernštejn a Kost, na zámku Kačina a v Pražských ulicích.
V Carcassonnu se také bojovalo proti útlaku šerifa s Nottinghamu ztvárněného Alanem Rickmanem. Vzbouřil se proti němu lid pod vedením Kevina Costnera ve filmu „Robin Hood : Prince of Thieves“, v českém překladu „Robin Hood : Král zbojníků“ .
A jak to bylo dál ?
Pokud vás vaše kroky zavedou do jižní Francie, Carcassonne je místem, které byste neměli na vém cestovatelském seznamu minout. Určitě se vám tam bude líbit.
U nás se Carcassonne stal láskou celé rodiny, ať jako zábavná rodinná hra nebo magický středověký hrad. Obojí nám totiž přináší nezapomenutelné chvíle a vzpomínky, které nevyblednou. A vám je z celého srdce přeji také.
Bon voyage !
Další turistické informace můžete najít na :
Jsem Češka s francouzským srdcem. Česky jsem se narodila, francouzsky žiju. Francouzština je kořením mého života, skrze které objevuji a dál předávám to pravé „savoir vivre“ neboli umění žít tak, jak to umí jen Francouzi.